Kdo vymyslel minisukni?

Kdo vymyslel minisukni?

 

Patří k nejoblíbenějším kouskům dámského šatníku a můžeme si být jisti, že se na tom sotva někdy něco změní. Kdo však tento zázračný kousek vymyslel a dovedl k dokonalosti, o tom lze dodnes vést diskuze.


Podle tradice se má za to, že autorkou první minisukně byla britská návrhářka Mary Quantová a dala jí název podle oblíbeného vozítka značky Mini Cooper. Avšak francouzský módní návrhář André Courrèges tomuto obecně přijímanému faktu vždy rázně oponoval, pokládal totiž minisukni za svůj vlastní vynález, a jak tvrdil „ta baba Quantová na tom jen zbohatla." Sama Mary si své zásluhy na vymyšlení krátké sukně nikdy nenárokovala a Francouzovi vzkázala: „S minisukněmi přišly pouliční holky, vážený pane." Je pravdou, že zatímco o podílu na samotném vynálezu lze vést dlouhé polemiky, Courrègesovi nelze upřít, že to byl právě on, kdo ve své kolekci z roku 1965 dal minisukni její jedinečný styl, když spojil futuristický modernismus s jednoduchostí a pohodlím. Smířlivě bychom snad tyto nejasnosti mohli uzavřít s tím, že každý z nich, ať už obyčejné dívky toužící po něčem novém a originálním nebo Quantová s Courrègesem přispěli svým dílem k prosazení minisukní na přehlídkových molech i v ulicích měst.


Ostatně samo ovzduší doby let 60. přispělo mírou vrchovatou ke zrození minisukní. Souviselo to s faktem, že v té době dospívala generace mladých lidí narozených v období silného poválečného baby boomu. Ačkoliv to nebylo v dějinách oblékání poprvé, co mladí demonstrovali svůj vkus, přece jen se něco změnilo. Tato generace byla sebevědomá a nerozpakovala se sama určovat módní trendy. Také ji nechybělo finanční zajištění a odhodlání za módu utrácet. Jak propastný to byl rozdíl v porovnání s padesátými lety, kdy mladé dívky chodily oblečené stejně jako jejich matky a „mladá móda" byl pojem neznámý. Pohled na ženu jako nositelku módních trendů se změnil. Zatímco doposud byla ideálem zralá dáma oblečená v elegantních šatech ušitých podle návrhů pařížských salonů, to se nyní změnilo a vzorem hodným následování se stala pubertální plochá dívka s nevinnýma očima – Twiggy. Paříž, jejíž módní salony vždy neochvějně určovaly módní vkus zbytku světa, byla vystřídána svobodomyslným Londýnem, kde módní trendy začala určovat ulice. Nepřekvapí, že módní návrháři od Seiny po léta zvyklí udávat v oblékání tón celému světu, byli tímto vývojem nejen nepříjemně zaskočeni, ale i patřičně znechuceni. „Ulice se vždycky inspirovala mnou, byla jsem to já, kdo jí to svými modely s jednoduchým střihem umožnil. Inspirovat se ulicí, to nikdy! Haute couture spěje k zániku," prohlásila například mademoiselle Chanel, která byla zvyklá určovat trendy posledních padesát let. Takové protesty však nebyly nic platné, svět módy se definitivně změnil. Pochmurná předpověď o konci luxusní zakázkové módy se sice nevyplnila, ale nebylo pochyb o tom, že i ona začala pro svou tvorbu hledat inspiraci v oblečení ulice.


Na pozadí těchto změn došlo i ke změně vnímání ženského těla. Zatímco doposud se veškerá pozornost upírala k partiím poprsí a pasu, nyní se přesunula k nohám. Jsou-li však zraky všech upřeny na nohy, pak je ovšem nutné tyto nohy náležitě vystavit, aby mohly být patřičně oceněny. A to už je jen kousek k tomu, aby se sukně zkracovaly až do podoby minisukně. Spor o to, kdo provedl ten zásadní střih nůžkami, nebo zda lze vůbec někoho takového přesně určit, přenechme raději historikům módy. Pravdou však je, že Mary Quantová vycítila tyto tendence velmi dobře a záhy nabízela ve svém butiku Bazaar šaty a sukně, jejichž délka se postupně stále více zkracovala. Byl to také právě její obchod, v němž úplně poprvé oblečení prodávali mladí lidé za doprovodu hudby. Rovněž nabídkou oblečení se zaměřovala ponejvíce na mladé dívky, jež prahly po jejích velmi jednoduchých šatech bez rukávů, které byly velmi levné. Dřívější touha po luxusu byla vystřídána lehkomyslností, proč také kupovat perfektně ušité šaty z drahého materiálu, když již zítra budou nahrazeny jinými.
Nutno podotknout, že tento do té doby zcela nevídaný postoj k oděvům by nebyl možný bez technických inovací té doby, tedy stále většímu využívání levných chemických vláken.


Móda 60. let byla v mnoha ohledech skutečně revoluční, ať již odklonem od tradičního módního diktátu Paříže, hledáním inspirace v ulicích, tvorbou zaměřenou na mladé lidi či vytvářením ikon z androgynně vyhlížejících dívek. Mezi všemi těmi novinkami se objevila také sukně s délkou mini. A přestože se módní vkus od té doby nesčetněkrát změnil, minisukně se ukázala být veskrze nadčasovou záležitostí, protože se, byť s přestávkami a v měnících se podobách, stále znovu a znovu vrací jak na přehlídková mola, tak do ulic.

 

Patří minisukně mezi vaše favority? Svůj nový oblíbený mini kousek můžete najít v naší kolekci.

 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info