Módní návraty III: 70. léta

 

Zatímco 60. léta se nesla na vlně optimismu, kdy panovalo obecné přesvědčení, že nové a budoucí je vždy lepší než staré a minulé, v následujícím desetiletí došlo k obratu. Dekáda četných pumových atentátů a vysoké nezaměstnanosti se již nemohla tvářit tak nadšeně a bohorovně. Do módy tato neklidná doba přinesla touhy po návratu (lepší) minulosti v podobě retra a nevídanou volnost ve výběru oblečení. Dobám módního diktátu určujícího, co právě nyní bude in, tak definitivně odzvonil umíráček, teď již každý mohl nosit to, co se mu osobně líbilo nejvíce.

 

 

70` – Móda v éře nevkusu

 

Určit, co se stalo nejtypičtějším znakem módy 70. let, se zdá být nadlidským, ba dokonce nemožným úkolem. Nejvýstižnější tak budou slova stylová pestrost.
Haute couture definitivně přišla o svou výsadní roli při určování závazných módních trendů. Prim začali hrát výrobci konfekční módy, kteří nabízeli velké množství různých stylů od hippies až po usedlou klasiku, aby tak vyhověli představám a preferencím každého jednotlivého zákazníka. Právě on se stal tím králem, který sám určoval, co pro něj bude tzv. „in,“ a to jen na základě toho, jaké měl zájmy a čemu dával přednost. A proto se v módě 70. let setkáme s takovou různorodostí.

Móda minisukní, jež se stala synonymem pro celá 60. léta, na jejich sklonku jako by už ztrácela dech. Na konci desetiletí již bylo patrné opětovné prodlužování délek. Z mini se stala midi až nakonec dospěla do délky maxi, oblíbené zejména u květinových dívek. A když se dekáda přehoupla do sedmé, staly se šaty a sukně maxi délek jedním z jejích symbolů. Minisukně však nebyly zavrženy úplně, protože, jak již bylo zmíněno výše, prim nyní hrály osobní preference nositelky.
Mladým dívkám a ženám však nyní nejvíce konvenovaly maxi délky, které evokovaly staré dobré časy. Snové představy o idylickém životě v minulosti nebo na venkově se přetavily do obliby potisků s drobnými květy, ženských vzorů v tlumených barvách, batikovaných potisků nebo ozdobných korálků a střapců. Hlavy se zdobily šátky a turbany.
Tato romantická móda taktéž čerpala z hippies motivů květin a nezalekla se ani vzdálené historie. Živůtky byly nasazované pod prsy stejně jako v pozdní gotice, široké rukávy trumpetového střihu nebo stažené do širokých manžet evokovaly 19. století. Nosily se výstřihy stahované do šňůrky, z materiálů byl oblíben samet a brokát. Na výsluní se opět prodraly krajka a bílá barva, typické pro období secese a empíru. Šaty bývaly často přestřižené pod prsy, jak to střih v empírovém stylu vyžadoval.

K vlně zájmu o minulost přispěly filmy. V roce 1974 připomněl film Velký Gatsby s Robertem Redfordem v titulní roli jazzový věk 20. let spolu se soudobou módou. Podobně Horečka sobotní noci s Johnem Travoltou přinesla vlnu zájmu o období 50. let. Ale nebyly to pouze filmy odehrávající se v minulosti, které ovlivnily svět módy. Vzpomeňme například na snímek Woodyho Allena Annie Hall z roku 1977, jehož hlavní hrdince v podání Diane Keaton, oblékající pytlovité lněné kalhoty a bílé košile s kravatou, se podařilo vstoupit do šatníků mnoha žen.

Ještě výraznější vliv než film, měla na módu hudba. Začalo to již v 60. letech, kdy se na pódiích objevili Beatles nebo Jimi Hendrix oblékající jakousi vlastní „uniformu,“ skrze níž byli jasně rozpoznatelní, a která jejich fanouškům umožňovala se s nimi identifikovat. Trend módy vyrůstající kolem příznivců interpretů, jejichž poznávacím znamením byl jistý způsob oblékání, přetrval i v dekádě následující. Subkultury provázané s moderní hudbou, jakými byli funky, punk, b-boys nebo skaters, pronikaly do světa velké módy a postavily ji na hlavu. Ke slovu přišla „antimóda,“ kdy vše, co bylo doposud pokládáno za ošklivé a směšné, náhle došlo uznání jako zábavné a okouzlující.
Nejvýraznějším představitelem jedné z takových subkultur, jímž bylo hnutí glam, byl zpěvák David Bowie. Byl jedním z prvních androgynně se tvářících individuí, který si s naprostou samozřejmostí barvil vlasy a líčil se jako žena. 
70. léta jsou také nesmazatelně zapsána jako doba diskotékového šílenství. Nepřekvapí proto, že i prostředí diskoték se odrazilo v odívání. Diskotéky do dějin módy pronikly legínami z pružného vlákna lycra, stříbrnými lurexovými boa, tričky potištěnými exotickými vzory, body-dresy a krátkými zavinovacími sukněmi. Barvy musely být výrazné, nejlépe přímo fluorescenční.

Vlivem rozvoje letecké dopravy, která se stávala čím dál dostupnější stále širšímu okruhu střední třídy, stoupal zájem nejen o cizí etnika jako taková, ale i o jejich tradiční oděvy, které se staly nevyčerpatelnou pokladnicí inspirace. Záběr zdrojů etnické módy nezápadních kultur byl široký. Oblečení vycházející z cikánské módy stejně jako to inspirované kulturami Indie, staré Rusi, Jižní Ameriky i Středního východu společně defilovalo po přehlídkovém molu světa.

Oblíbeným po celá 70. léta byl tzv. safari styl, který poprvé představil Yves Saint-Laurent již na sklonku 60. let. Vyznačoval se přírodní barevností, nakládanými kapsami s patkami, cvočky a nárameníky. Stal se nadčasovým stylem praktického oblečení na každý den, které čerpalo z loveckých a army prvků, a byl spojen se sportovně pojatou módou.

Teprve v 70. letech došly kalhoty uznání jako plnohodnotná součást dámského šatníku. Ještě v 60. letech se stávalo, že žena v kalhotách nebyla vpuštěna do restaurace. V roce 1966 způsobil Yves Saint-Laurent uvedením dámské verze smokingu na přehlídkovém mole skandál, ale postupující sexuální revoluce a liberalizace umožnily ženám vstup na mnohem více pracovních pozic a také pronikání pánských prvků do dámského oblečení. Tak například Giorgio Armani se proslavil svými dámskými saky vypracovanými ovšem v klasickém pánském stylu.
Hezkou alternativu představovaly kombinézy, které umně spojovaly kalhoty s horním dílem a staly se díky svému pohodlí a funkčnosti ideálním volnočasovým oblečením.

Stejně jako dlouhé šaty se pro 70. léta staly typickými džínové kalhoty, a to v celé škále podob. Oprané, potrhané, vyšívané, záplatované, ať už do zvonu, mrkvové či cigaretové, bokovky, džíny s pasovými sklady nebo manžetami, fantazii se meze nekladly.

V oblečení určeném pro volný čas se hitem staly oděvy pletené a háčkované. Výhodou bylo, že takové oblečení se nutně nemuselo kupovat, ale zručné ženy si podle vzorů mohly vyrobit celou svou garderobu vlastní rukou. Ty, které tímto uměním nevládly, však bez problémů nalezly pestrou škálu těchto oděvů v obchodech.

Kritici pokládali módu 70. let za nevkusnou a kýčovitou. Ale doby, kdy bylo pevně určeno, co se bude tento rok nosit a potažmo s tím i co se nám tento rok má líbit, byly nenávratně pryč. Móda vystoupila z jednotného řečiště a rozlila se do mnoha směrů. Návrháři již nesledovali jednotný trend, ale vnášeli do módy každý svůj vlastní, mnohdy vyhraněný, styl. Do módy čím dál výrazněji vstupovaly subkultury, jejichž společným pojítkem byla moderní hudba. K tomu se přidávaly vlivy retra, etna a svou roli hrál i osobní styl každého jednotlivce nespoutaný módním diktátem. Výsledkem byla obrovská pestrost, kdy každý mohl nosit přesně to oblečení, které nejlépe konvenovalo jeho osobnímu vkusu. A tak zatímco jeden viděl jen nevkus a kýč, druhý v tom samém shledal naprosto úžasný kousek.

 

Byla 70. léta jen velkou sbírkou nevkusu, nebo všechny ty různorodé styly byly hlavně báječným oživením módy? Přemýšlet o tom můžete nad naší kolekcí.  

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info